Má právo soudit ten, kdo nezažil?

Za tu určitou dobu jsem se stihl zúčastnit pár diskuzí pod články, které očerňovaly dobu již přes pětadvacet let minulou a s chutí přidal svůj názor, zpravidla připíchlý pod nabroušenou odpověď čtenáře, který s autorem článku zřejmě obdobný názor nesdílel. Jednal jsem vždy s jediným úmyslem, to jest: dát najevo svůj vlastní vnitřní pocit, v průběhu let vymodelovaný mou přirozenou lidskou zvídavostí a svědectvími podanými lidmi, kteří to zmiňované pro někoho socialistické peklo, pro jiného socialistický ráj často barvitě popisovali.

Tak jsem tedy usedl, přečetl si některé s příslušným článkem souhlasné i nesouhlasné názory a jal se přidat také svou trochou do mlýna. Nasál jsem tu náladu která v diskuzi právě panovala a napsal od srdce svůj názor - byl jsem samozřejmě vychován v úctě k ostatním lidem, tedy pro odlišení ke komu se obrací má slova jsem rozlišoval mezi oslovením vážený pane a vážený soudruhu, jen pro pořádek aby se to nepletlo, samozřejmě vše jen v dobrém aby případní soudruzi měli pocit, že operuji plně na vlně vzájemného porozumnění pln uvědomnění si, kam je zařadit. Stala se však nejednou nemilá věc a já pochopil že tvrdým hendikepem mé maličkosti poněkud stává se mé mládí (teda relativní - jsem ročník 86), tudíž nejsem plně kvalifikovaný k tomu, abych někoho svými názory zatěžoval - zvlášť když se hrubě neshodují s názory řvounů domáhajícími se tak pracně očištění dobrého jména socialismu. Tak tam sedím a datluji odpověď na svou obhajobu, snad něco ve smyslu že jsem popravdě dobu temna (jak tomu s oblibou říkám) nezažil a ani zažít nemohl ale mnohé jsem si mohl zjistit, mnohé jsem četl a tak dále, a tak dále.... no, ehm... a tak dále (máme přece internet a hodně odpovědí člověk operativně vyhledá i když nepochází od něj - navíc kolikrát časem dojde k závěru, že se nimi vlastně ani neztotožňuje). Pravdou jistě je, že osobní prožitek v mých odpovědích chybí, čímž je sdělení osekáno o opravdu podstatnou část. Na druhou stranu - kolik se najde lidí kteří dnes soudí církev za hrůzy středověku a přitom v něm nežili? Kolik lidí soudí první republiku za to jak drancovala a vykořisťovala nebohé dělnictvo přitom v té době taky nežili? 

Po rozborce úvahy, která je náplní předchozího výlevu, dovedu na otázku "má právo soudit ten, kdo nezažil?" odpovědět snad jen následovnou: Právo soudit nemá, soud by neměl vynášet člověk, který nemá se souzeným osobní zkušenost - na co ale právo jistě má? Má plné právo a měl by být i v jeho zájmu klást otázky přímým svědkům (ať jsou jejich názory pro i proti názorům tazatele), má právo vzdělávat se v novodobých dějinách, klást nabyté informace do vzájemných souvislostí a vyvozovat z nich závěry pro volbu svého dlašího žívotního kurzu neboť - "Ti kdo nepoznají svou minulost, jsou odsouzeni, aby si ji zopakovali! (George Santayana)" - myšleny jsou tímto samozřejmě chyby minulosti.

Ondrash Blažek