Kouříš, kouřím...stát řekl že nekouříme

Že zní název článku divně? mně teda přijde daleko podivnější počínání si špičky tohoto dortu, za který považuju tuto fajn republiku – dort, do kterýho bych nerad z obav o osobní žaludeční stav v následujících dnech, říznul (pohled na hnilobu není nic, co by ve mně vyvolávalo slastné pocity). K napsání tohoto skromného příspěvku mě vedlo zhlédnutí krátké informace o úplném zákazu kouření v restauracích, na zábavách a prostě všude, kde si jen lze představit už samo o sobě nemyslitelné soužití kouřících a nekouřících jedinců (takže si to vlastně ani nelze představit – až na vládu, ti si dokážou představit prakticky cokoli a ještě k tomu vydat prohlášení). Původní informace je sice rok stará, ale téma zajímavé... :-). Jelikož se o tom však dnes (4.5.2016) ještě ta banda šašků v horním patře bude prej trochu handrkovat, odsouvám přívaly slz na pozdějc. 

To, co mně na tomto napínavém příběhu trochu vadí, však není předstíraná snaha o zdraví obyvatel (narazím na to, proč používám termín předstíraná, později). Vadí mně na tom zejména fakt, že někdo hodlá koučovat to, co se bude odehrávat za mými zdmi, které ohraničují moji cimru, v případným mým baráku, jestliže se tam nechystám vykonávat nějakou nekalou činnost (samozřejmě že várny pervitinu takto tolerovat nelze). Nikde jsem ale neslyšel (dokonce ani v televizi a tam vědí vše…), že by kouření bylo mimo zákon, tak z toho vycházejme… Takže předpokládejme, že jsem teda majitel nějaký zapadlý putiky za nádražím, je to moje království, obraty jsou nic moc, jsem rád, že to tak nějak funguje, takže na údržbu už hrachy nezbývaj a přirozeným během věcí malbu na stěnách dotváří dehet, který tu dobrovolně za svoje prachy zanechává moje klientela. I na tu zoufalou bídu to už dvacet let tak nějak funguje a představy o přestavbě nálevny pátý kategorie na koktejlovej bar mě vzhledem k určitý otupělosti ponechávají tak nějak chladným. Do zaběhlýho provozu však najednou vstoupí zákonodárci a přirozený běh věcí tak nějak převrátí naruby. Jelikož nejsem moc akční ve vymýšlení nových věcí a můj podnik je v okolí vyhlášen svou originalitou, kterou úderem novýho roku pozbyde (pokud tuto událost nepředběhne EET vychytávka), pravděpodobně doplním svou maličkostí bobtnající řady klientely Úřadu práce.

Takže demokracie – nevlastním sice hospodu (na to bych ani neměl), zato jsem kuřák, kterej dokonce kdysi patřil k odpůrcům kouření (v těch lepších snech se dokonce v budoucnu k odpůrcům budu zase hlásit) a z dob kdy jsem nekouřil si dobře pamatuju, jaká to byla lahůdka být v blízkosti kuřáka, problém nekuřáků tedy plně chápu. Je tu však též právo svobodné volby - úřady, vlaky, autobusy (představa kouřícího spoje je však lákavá...), zastávky a podobné, ano to jsou místa, která kuřáci i nekuřáci sdílet musí a byla by kravina dělat tam stavební oddělení, nebo připustit, aby kuřáctvo likvidovalo dýmením idylku, kterou vychutnáváme například ve frontě na novou občanku...ale soukromé prostory? Plně jsem chápal, když se na dveřích hospod začaly objevovat výstrahy, na kterých bylo uvedeno "POZOR!, zde se kouří" - ano, nechť je člověk, kterýmu se zadýmený prostory hnusí, varován. Může se pak svobodně rozhodnout na základě dostatku informací, zda to tam přežije, nebo zvolí jinej lokál a při cestě do něj si může vedle blahodárné činnosti ku zdraví svého těla (rozumějme tím pohyb) zanadávat, jakej že to je magor a zpátečník ten majitel, kterej připustí, aby se v jeho třiceti metrech čtverečních bez funkční vzduchotechniky hulilo. Mimo to - o tom, že je kouření zdraví škodlivý, potažmo životu nebezpečný, není žádných pochyb, vedle toho můžeme jmenovat například jízdu autem. Nebezpečí nehody je jedna věc, avšak ani to, co uniká ze zadní, případně z jiných částí děravým výfukovým potrubím není nevinný a s ohledem na produkované množství je sebevětší kuřák ve srovnání s tím nejmenším autem opravdu velkej žabař. S ohledem na vývoj věcí tak lze úspěšně očekávat, že bude problém kolon aut u autobusových zastávek, obtěžujících čekatele na spoj zplodinami jednou státem příznivě ovlivněn tak, že každý řidič (samozřejmě spolucestující budou moci přiložit ruku k dílu - toto zákon upravovat nebude) bude postrkovat městem svůj vehikl s vypnutým motorem. Dále tu máme exhalace z fabrik, pojídání čehokoliv co nabízí přeplněné pulty obchodů (zajímavý je, že o sračky, který se cpou legálně do jídla, se stát nestará, přinejmenším ne tak okatě). Kouření, přesněji jeho škodlivost, je však nebezpečí dostatečně medializovaný a hmatatelný, čehož je nutno v rámci zvýšení obliby mezi voličstvem direktivně potlačit. Skromným, předchozím výčtem si vysvětluji předstíraný zájem vlády o zdraví populace. On bohužel už sám život je zvlášť v dnešní civilizovaný době nezdravý a zpravidla s různými průběhy vede ke smrti, přičemž ne zrovna zřídka bývá příčinou selhání vládního systému (na mostě už pár jedinců řešení bezvýchodné situace, jejíž příčinou bylo selhání veřejných činitelů, taky hledalo).

Jestli se kouřením chce člověk z vlastní vůle zabíjet, je to jeho volba (bohužel kolikrát s následným trestem) a pro jeho nekuřácký okolí? Nekuřácký okolí je ve veřejných prostorách v pohodě, tam ho stát správně a oprávněně ochraňuje. Ale soukromé prostory? Tam by mělo být čistě na majiteli, zda svolí, nebo dýmící verbeš vykáže. Stejné právo svobodné volby pak bude mít i nekuřácký šťastlivec (tím myslím osobu, která na tento zlozvyk peče odjakživa nebo po nějaký významnější čas). Ten pak může například pro svou alkoholickou potěchu zvolit jeden z mnoha čistých provozů, odkud má plné právo dýmící infiltrát vykázat, právo posílené o fakt, že se příslušný bezohledný jedinec dopustil porušení svobodného rozhodnutí majitele.